Blogování na lepší úrovni

Hele, dost bylo Bloggeru, čas na pořádnej vodvaz!
Od teď najdete všechny moje kecy, informace a výplody na www.klaravichova.com 

Tenkrát na západě

... aneb road trip po západním pobřeží Dánska

Před dávnými časy, vloni v listopadu, jsem se s několika kamarády rozhodli pronajmout si pár aut a vyrazit objevovat krásy Dánska. Celkem jsme navštívili tři místa - nejzápadnější bod země - Blåvand, Esbjerg a nejstarší dánské město - Ribe.

Blåvandshuk fyr

Nejzápadnější budova Dánska je maják postavený v roce 1900 jako náhrada toho původního. Celá oblast Blåvand se nachází severně od národního parku Vadehavet, což je největší národní park Dánska. Počasí bylo otřesné, přesto tohle místo na nás zapůsobilo nezaměnitelným kouzlem. Rozlehlá pláž, kam až oko dohlédne, písečné duny a rozvaliny pokryté různými trávami, keři a květinami, nekonečný obzor moře jako ve filmech podle románů Rosamunde Pilcher. Jen v našem případě ten "nekonečný obzor" končil po asi 100 metrech, viditelnost toho dne nebyla zkrátka nejlepší...

Všechno nasvědčovalo tomu, že v letních měsících se jedná o čilou rekreační oblast. Několik obchodů s plážovým vybavením, několik restaurací, luxusní vily a letní sídla rozsetá po okolí,  tu a tam cedule nabízející jejich pronájem na léto... Jak tak o tom přemýšlím, určitě by stálo za to se právě v létě do Blåvandu vrátit.

Esbjerg

Přístavní město na západním pobřeží Jutského poloostrova neoplývá přílišnou krásou. Možná to bylo způsobené tím, že byla zima a pršelo, ale i tak jsme při brouzdání pátým největším městem Dánska na nic dech beroucího nenarazili. Esbjerg asi nikdy nebude turistická metropole, nicméně je to důležité obchodní, dopravní a rybářské centrum Dánska,

Žádnou kulturu jsem tedy nenašli, zato jsme však, celí promáčení a promrzlí, objevili Café Frederik. Hned na začátku nás příjemně překvapila milá a ochotná obsluha, která se nezalekla osmi mokrých podivínů  dožadujících se společného stolu. Dokonce kvůli nám přestavěli stoly v půlce lokálu! Moderní, stylové prostředí, široká nabídka sandwichů a hamburgerů -  ideální místo na oběd. 

Men at sea

Na okraji Esbrejgu se nachází asi největší turistické lákadlo téhle oblasti - devět metrů velké sousoší Men at Sea. Bylo vytvořené v roce 1995 dánským umělcem jménem Svend Wiig Hansen. A od té doby si tihle čtyři chlápci pěkně hoví na pobřeží a vítají se a loučí se s každou lodí připlouvající do (či odplouvající z) Esbjergu.

Ribe

Jak už bylo zmíněno, Ribe je nejstarší dánské město. První zmínky o jeho existenci se datují do 8. století. (#oldbutgold) Když jsme sem dorazili, počasí se konečně umoudřilo a my jsme mohli absolvovat malebnou podvečerní procházku po tomhle malém městečku. A samozřejmě jsme to celé výletování po západním pobřeží zakončili v místní kavárně, kde jsme si každý zaslouženě doplnili zásoby cukru a kofeinu.

Bezesporu hlavní dominantou města je katedrála zasvěcená Panně Marii. Jedná se obří stavbu, která vypadá, že je slepená z několika jiných kostelů a katedrál. Za změť architektonických stylů může fakt, že během té dlouhé doby, co se katedrála na tomhle místě nachází, byla několikrát poničena, pobořena, rozšířena a přestavěna podle plánů mnoha architektů během vlád mnoha panovníků. Tenhle "každý pes jiná ves" styl však v sobě skýtá něco velkolepého, něco, co vás ohromí a vzbudí ve vás respekt. Nejen katedrála, ale i celé Ribe stojí rozhodně za návštěvu. 

Kokosy na sněhu, kameny na ledu

... aneb Curling, hipster mezi ledními sporty. 

Občas ty nejlepší nápady přijdou samy a znenadání. A to "občas" je většinou, když jste lehce, jak se říká u nás, natrůnčelí. Jednou takhle v baru, několik piv v sobě, několik her v kulečníku před sebou, jsme se tak nějak rozhodli vyzkoušet curling. To je ta stručná verze.

Detailnější verze je, že při jednou z nepovedených šťouchů během kulečníku jsem naznačila zametání stolu, podobně jako se při curlingu zametá led. Všichni jsme se tomu zasmáli, že ano, ale mně to nedalo a myšlenku curlingu jsem nechtěla jen tak opustit. Když se k mému curlingovému nadšení přidalo pár dalších zvědavců, rozhodli jsme se zagooglit a k našemu velkému překvapení jsem zjistili, že v Odense opravdu je curlingový klub a ke všemu nedaleko místa, kde bydlíme! Stránky mají bohužel jen v dánštině, ale od toho máme v partě dánské (a ochotné) kamarády, tudíž to není problém.

Vyšlo najevo, že všichni v curlingovém klubu jsou velmi vstřícní a rádi nám vše ukážou a umožní nám hrát. Tréninky jsou každé úterý a čtvrtek večer, veškeré vybavení dostaneme na místě, máme si jen obléci pohodlné (sportovní) kalhoty, čisté sportovní boty a teplou mikinu nebo bundu, protože přeci jen budeme dvě hodiny stát na ledě.

Ukázalo se, že curling je náročnější, než se zdá. Je to hodně technický sport, při kterém musíte myslet na hodně věcí naráz a ještě mít smysl pro strategii. Zjednodušeně, týmy o čtyřech lidech se snaží poslat dvacet kilo těžké kameny přes zhruba pět a čtyřicet metrů dlouhou dráhu do tzv. "domu" (přeloženo z anglického výrazu house, který se oficiálně používá) - ten "dům" spíš ale připomíná obrovský terč. Čím blíže ke střelbu se kámen dostane, tím líp. Každý tým má osm kamenů v jednom endu (kole) a celkem se hraje na šest až deset endů (kol). Hlavní stratég týmu, který rozhoduje o umísťování kamenů a také o tom, jestli raději zvolit tzv. take out (to jest vystřelit protihráčů, ale občas i vlastní, kámen z kruhu), se přezdívá skip. Více podrobností a pravidel najdete tady a nebo i na Wikipedii.

My o pravidlech v podstatě moc nepřemýšlíme, protože sotva dokážeme ty kameny poslat rovně, ale postupně se o curlingu dozvídáme víc a víc, učíme se mířit a držet rovnováhu a hlavně nepadat.

Curling je skvělý, opravdu mě tahle hra nadchla. Modřiny na kolenou a namožená stehna nedbaje, je to zábava a občas se i zapotíte, když musíte zametat jak šílení... Takže pokud máte doma přebytečnou žulu, pár koštat a za domem ledovou plochu, na nic nečekejte a meťte! #shutupandcurl #bitch