Slyšet Barvy (část třetí)

...aneb poprvé na Colours of Ostrava (sobota)

Nabít si telefon, to se ukázalo jako obrovský problém. Celý pátek jsem z mého telefonu ždímala poslední procenta baterky, abych aspoň věděla, kolik bylo hodin, nebo, nedej bože, mohla zavolat Jitce nebo Tomovi, pokud bych se oddělila od stáda.  V celém areálu bylo jen málo zásuvek a uzamykatelných nabíjecích stojanů, které byly (ještě k tomu!) většinou beznadějně obsazené. Nezbylo mi nic, než si v sobotu přivstat a napíchnout si telefon do otevřeného stojanu před stan v kempu. Spíš než před zlodějíčky jsem hlídala, aby nezačalo pršet. A taky že začalo, mrholení se střídalo s prudšími přeháňkami od rána až do večera.

Tak přesně takhle běžně ženy kmene Mursiů nevypadají...

Jakmile jsme okolo druhé hodiny dorazili do areálu, hned jsme to zatáhli na promítání dokumentu Ti druzí o turistech jezdících do Afriky, jen aby si vyfotili kmen Mursiů, kde ženy podle tradice nosí talířky ve rtech. Postupem času se celý kmen na penězích od turistů stal závislý, před jejich příjezdem se schválně zdobí, ženy si nasazují talířky do rtu, přestože je běžně nenosí (pouze a slavnosti a rituály), a chystají se naturisty sehrát takovou menší show. Mursijské tradice tak ztrácí na autenticitě ve snaze zalíbit se cizincům lačnícím po fotografiích „tradičních“ afrických obyvatel. Jenže Mursiové peníze potřebují čím dál tím víc, tudíž už není cesty zpět. Krátký dokument krásně (ve skutečnosti na tom nic krásného není) a objektivně zobrazuje postoje obou stran. Na straně jedné, holandská turistka, která se žene do Afriky jen proto, aby si udělala hezkou fotku, co si pak doma pověsí na zeď, a která ví, že to, co dělá je špatné, na straně druhé, jedna z žen kmene Mursiů, která si je vědoma závislosti na penězích turistů, je si vědoma všech negativních dopadů rostoucího turistického ruchu, snaží se to však brát s nadhledem.

Po skončení dokumentu jsme vydrželi o něm vydrželi diskutovat až na European Stage, což byl vlastně obří cirkusový stan, který při našem příchodu už téměř přetkal. Ještě aby ne, když měla za chvíli začít vystoupení slavná pražský soubor Vosto5.  Jejich představení se jmenovalo Proton a bylo to super. S Jitkou záhy jsme pojaly podezření, že to Vostopětka nacvičila přímo a pouze pro Colours. (Spletly jsme se, premiérovalo se to už v červnu a hrát se to ještě bude.) POZOR SPOILER! Ústřední postavou byl sám Petr Marek, který jakožto externí reportér Českého rozhlasu se vydává do Ostravy, aby pátral po začátcích kariéry Marušky Rottrové. Zjišťuje starou nahrávku kapely, která měla být tenkrát totálním trhákem, lepší než Olympic, lepší než samotní Beatles. Dokonce i Karel Gott z nich byl nadšen! Bohužel se s nimi osobně nesetkal, jelikož se rozpadli dřív (hned po osmašedesátém), než se Karel vrátil ze své šňůry po Západním Německu. Tehdy se Kája ještě živil jako provazochodec a měl šňůru nataženou přes celé Německo. Marek ve své zoufalé snaze zjistit, alespoň jméno kapely, se nenechá odradit ani výhružkami Jarka Nohavici ani Radka Pastrňáka. Všechno dopadne dobře, Petr Marek zjistí jméno kapely, najde i její členy a pomůže jim k návratu na hudební scénu (samozřejmě pod producentskou Leška Wronky).

VOSTO5: PROTON !!! - trailer from Vosto5 on Vimeo

Tom se během představení odpojil, začalo pršet a my s Jíťou jsme se rozhodly si za stovku vyrobit tašky u jednoho z workshopových stánků. Ztvrdly jsme tam asi dvě hodiny.  Logicky se do nás dala zima, tak jsme se šly usušit a přečkat stále trvající přeháňku na přednášku se spisovatelkou Sylvou Fisherovou. Její tvorba nás nijak nenadchla (fakt divná paní), ale aspoň tam bylo teplo, sucho a pivo.

Chtěly jsme moc jít na Caro Emerald, ale nepřestávající déšt nás odradil. Navíc se ten den ani jedna z nás necítla ve své kůži, oficiálně jsme vyhlásily sick day a spíše odpočívaly, než se hnaly do mokra. Místo toho jsme zůstaly na částečně kryté AgroBabišfert stage, kde hráli ukrajinští Brunettes Shoot Blondes. Indie pop-rocková senzace nás opět roztančila. Podobně jako Aurora byli kluci bezprostřední, vystoupení si užívali a šlapalo jim to.

Ehm, pak se mi to trochu ztrácí… Chvíli jsem se zastavili na depresivních sudetských Nauzea Orchestra. Bylo to tak depresivní, že jsme byli donuceni se radši v poklidu odsunout...

Vím jen, že jsme konečně chytli místa v čajovně, kam se před slejvákem chtěli schovat snad úplně všichni. Přiřítil se Tom z Monkey Business, kteří prý suverénně řádili a právem se zařadili mezi to nejlepší, co sobota nabídla. To už nás o nic víc s Jitkou nerozházelo, truchlily jsme ještě nad propásnutím Caro, tak jsme k té náloži smutku přihodili ještě lopatu za Monkey. Z čajovny jsme zamířili přímo na Electronic Stage, kde byla v plném proudu párty pod taktovkou britského DJ Throwing Snow.  Tom doufal v tom, že po nás opravdu bude házet „sníh“ a konečně se sjede. Bohužel/bohudík se nic neházelo (leda tak vymazlený taneční pohyby na taneční parket).

Když to skončilo, utíkali jsme (fakt jsme běželi, opravdu a zcela vážně jsme provozovali aktivitu, kterou jsem málem už zapomněla) dolů na další stage, kde hrál pro změnu berlínský DJ Jan Blomquist s kapelou. Cestou jsme se zastavili na dva rumy, aby nám bylo teplo. Bylo. Nicméně, přímo před podiem po dešti zůstala obrovská kaluž, což ovšem některé návštěvníky neodradilo. A jelikož jsme už stejně měly mokré boty, řekly jsme si s Jitkou, že na to mrdáme kašleme a skočily jsme do té kaluže taky! Navíc nás hřály ty dva rumy. A tohle osobně byl pro mě ten top strop zážitek sobotního večera.

Cestou do kempu se Tom opět vydal lovit taxíky. Celkem rychle uspěl. Vlastně to nebyl ani legální taxík, ale za mrzký peníz nás dovezl, kam jsme chtěli, takže co, že jo. (Možná bych tohle tady neměla psát...) Hlavně že už nepršelo.

V sobotu jsem z toho, co jsem plánovala, nestihla víc. Ale tak víte co, sick day je sick day a když se k tomu přidají vaše dny, jsem ráda, že jsem dokázala stát na nohou a nebýt neustále netečná.
CO JSEM TEDA ještě PROPÁSLA:

• Kodaline - protože jsou z nich všichni až moc u vytržení a já ne
• DVA - protože dost často koncertují poblíž místa mého výskytu, určitě bude ještě možnost je vidět a vychutnat ji jen je
• Voodooyoudo - čeká kapela, vůbec je neznám, ale to jméno se mi líbí.
• Thievery Corporation - prostě jsem tu dobu tančila v kaluži, no.
• Actress - britský electro kouzelník
• a milión dalšího...

první část - druhý část - čtvrtá část